Poloha, geologické a klimatické podmínky

Poloha, geologické a klimatické podmínky

Poloha, geologické poměry a klimatické podmínky
O regionu
 


Biogeografické zařazení

Převážná plocha území je součástí Českokrumlovského bioregionu, pouze nejsevernější výběžek zasahuje do bioregionu Českobudějovického, a území jihovýchodně od Benešova nad Černou do bioregionu Novohradského.

Českokrumlovský bioregion

Tento bioregion leží na jihu jižních Čech a svými výběžky zasahuje do Rakouska. Zabírá východní část geomorfologického celku Šumavské podhůří a celek Novohradské podhůří. Typická část bioregionu je tvořena vyšší vrchovinou (4. a 5. vegetační stupeň) na krystalických břidlicích s pruhy vápenců a hadců a menšími masívy žul. V rámci jižních Čech a širší šumavské oblasti jde o region s vysokou biodiverzitou. V údolí Vltavy je zřetelně vyvinut říční fenomén.

Horniny a reliéf

Jihovýchodní část bioregionu buduje široké pásmo svorových rul až svorů, zcela na jihu vystupují žuly až granodiority. Při okrajích bioregionu, v kotlinách a v Kaplické brázdě má reliéf charakter členité pahorkatiny s výškovou členitostí 100 - 150 m. Nad tuto pahorkatinu se zvedají výrazné horské skupiny s charakterem členité vrchoviny až ploché hornatiny s výškovou členitostí 250 - 370 m. Typická výška bioregionu je 460 - 900 m. Na kompaktních horninách jsou časté skalní sruby a balvanité sutě i balvanové proudy. Údolí Malše má místy kaňonovitý ráz se skalními útvary.

Podnebí

Podnebí je mírně teplé a s daleko nižšími srážkami než na Šumavě. Vrchol Kleti má pouze 716 mm srážek při teplotě 4,8°C. Srážky v nižších polohách nepřesahují 700 mm: Křemže 603 mm (ve srážkovém stínu Šumavy), Prachatice 691 mm, Rožmberk 683 mm, Hoštice 662 mm, Trhové Sviny 683 mm. Na návětrných svazích Novohradských hor pak srážky dosahují až 800 mm. Srážky mají výrazně kontinentální chod, v rámci ČR nejvyšší po Českobudějovické pánvi, neboť v červenci spadne 4x více srážek než v únoru (zvláště v okolí Českého Krumlova). Zvláštností jsou föhnové situace.

Půdy

Ve vyšších polohách jsou rozšířené oligobázické hnědé půdy, na nejvyšších kopcích jsou ostrůvky hnědých půd podzolových, jinak převažují víceméně nasycené hnědé půdy. Tento základní obraz půdních poměrů je zpestřen ostrůvky odlišných půd na substrátech extrémních vlastností.

Vývoj krajiny

Osídlení na příhodných místech je již z doby bronzové, rozsáhlejší zřejmě až z doby železné. Lesní porosty v nižších polohách jsou většinou přeměněné na smrkové a borové kultury. Na odlesněných plochách převažují dnes pole, značně jsou zastoupeny meliorované louky a pastviny.

Českobudějovický bioregion

Bioregion se nachází ve střední části jižních Čech, zabírá geomorfologický celek Českobudějovická pánev, typická část bioregionu je tvořena křídovými a neogenními sedimenty se sníženinami s jednotkami luhů a olšin a plochými vyvýšeninami s acidofilními doubravami.

Horniny a reliéf

Bioregion zabírá sladkovodní pánev vyplněnou převážně nezpevněnými sedimenty kontinentální svrchní křídy a terciéru - nevápnitými jíly, písky i štěrky; tyto mohou být lokálně zpevněné na pískovce nebo slepence. Okrajově nebo ostrůvkovitě zasahuje do oblasti krystalinické podloží, především migmatity, podružně orthoruly. Z pokryvů se uplatňují fluviální sedimenty v nivách a místy hlinité sedimenty rázu prachovic.

Reliéf má charakter pánve, na jihovýchodě má ráz roviny s výškovou členitostí do 30 m, převážná část pánve má ráz ploché pahorkatiny s členitostí 30 - 75 m. Typická výška bioregionu je 370 - 440 m.

Podnebí

Dle Quitta celé území leží v nejteplejší z mírně teplých oblastí - MT 11. Podnebí je tedy mírně teplé, středně zásobené srážkami: České Budějovice 7,8°C, 620 mm. Celá pánev představuje inverzní oblast velkých rozměrů známou občasnými rekordními mrazy (Litvínovice: -42,2°C v zimě 1929). Bioregion leží ovšem i v oblasti silného vlivu föhnů za Alpami a Šumavou, takže se zde vyskytují letní absolutní maxima až k 40°C. Bioregion má tedy pravděpodobně nejkontinentálnější klima v ČR, tomu odpovídá i nejvyšší srážkové kontinentalita, neboť červencové srážky více než 4x převyšují únorové, tento poměr je zde nejvyšší v celé ČR. Klimatické poměry mají značný dopad na vegetaci.

Půdy

V plochých úsecích s těžším podkladem převládají pseudogleje, v místech s převahou jílu pelické. Časté jsou hydromorfní půdy v nivách a zamokřených sníženinách, tj. různé gleje i náslatě; ostrůvkovitě na větších plochách štěrkopísků jsou hnědé půdy nenasycené (oligobázické). Vzdor pánevní poloze jde vesměs o půdy chudé na vápník.

Vývoj krajiny

Původně byla celá oblast bažinatá. Osídlení je pravděpodobně zřejmě o něco pozdější než v přilehlém Pošumaví. Více dokladů pochází teprve z doby kolem přelomu letopočtu. Krajina je převážně odlesněná. Ve středověku, hlavně v 15. a 16. století, zde byly vybudovány složité rybniční soustavy, které vytvořily harmonickou, hospodářsky využitelnou krajinu. V minulosti typické vlhké louky byly z velké části převedeny na ornou půdu nebo zmeliorovány.

Novohradský bioregion

Bioregion leží na jihovýchodě jižních Čech, převážná část však leží v Rakousku. Zaujímá geomorfologický celek Novohradské hory, s nímž se prakticky shoduje. Typická část bioregionu je tvořena plochou hornatinou oblých hřbetů a oblých sníženin s květnatými bučinami, ostrovy acidofilních horských bučin na vrcholech a podmáčených smrčin ve sníženinách. Nereprezentativní zóna je charakterizována nižším reliéfem s ostrovy acidofilních bučin, čímž tvoří přechod do Českokrumlovskému bioregionu.

Horniny a reliéf

Téměř celou oblast budují hrubozrnné porfyrické biotitické granodiority, okrajově vystupují žuly až granodiority a cordieritické ruly až nebulity. Z pokryvů mají význam hrubě klastické svahoviny, kamenná moře, balvanité sutě a podobně. Reliéf představuje tektonicky zdvižený zarovnaný povrch, nad který vyčnívají izolované vrchy a hřbety. Okrajové zlomové svahy tedy mají členitější reliéf charakteru členité vrchoviny až ploché hornatiny s výškovou členitostí 200 - 470 m. Z menších tvarů jsou místy hojné žulové skalní útvary, balvaniště. Typická výška bioregionu je 680 - 1000 m.

Podnebí

Dle Quitta leží celý bioregion v chladné klimatické oblasti CH 7. Bioregion má tedy mírně chladné podnebí s průměrnými teplotami kolem 5°C i méně, okraje jsou mírně teplé - okolo 6,5°C. Srážky na úpatí Novohradských hor se pohybují mezi 700 - 800 mm. Bioregion je však vlivem své polohy na jižním okraji státu a vlivem alpských föhnů vzhledem ke své výšce relativně teplý i suchý. Okraje pohoří jsou vystavené převážně západnímu proudění, v kotlinatých údolích je řada inverzních poloh.

Půdy

Celé území vykazuje chudé hnědé půdy: ve vyšších polohách jsou hnědé podzolové (rzivé), níže oligobázické hnědé půdy; mnohé partie jsou zamokřené, zrašelinělé. Poměrně velké plochy se vyznačují půdami nevyvinutými - žulové výchozy, balvaniště.

Vývoj krajiny

Vzhledem k drsným podmínkám pronikla kolonizace do tohoto území poměrně pozdě, teprve ve středověku. V důsledku toho a v důsledku relativně citlivého hospodaření v lesích je zachována řada lesních společenstev přirozených nebo alespoň přírodě blízkých. Na nelesní půdě převažují louky a pastviny, dnes z větší části neobhospodařované.