Doba bronzová představuje v jižních Čechách velmi důležitou epochu. Na jejím počátku dochází k mohutné kolonizaci našeho kraje. Lidé si budují svá sídla v zemědělských osadách, zakládají si opevněná hradiště, pohřbívají své zemřelé do mohylových hrobů.

 Kolem roku 800 se stalo Pomalší oblastí slovanského osídlení kmene Doudlebů. Kmenovým centrem bylo v 9. Století hradiště v Branišovicích. V 10. Století, při přemyslovské kolonizaci Doudlebska, bylo založeno hradiště a zároveň správní centrum v Doudlebech. Se založením města Českých Budějovic význam Doudleb, jako správního celku, rychle upadl. Hmatatelné známky po dřívějším osídlení se nacházejí na říční ostrožině vedle ústí Strahovského potoka nedaleko Velešína. Na tomto výšinném sídlišti, nazývaném „Kamanná věž“, byly nalezeny předměty již ze střední doby bronzové (z přelomu 17. a 16. století př. n. l.). Jižněji na pravém břehu řeky Malše se nachází dosud nedatované hradiště Chlum nad Malší. Ještě dále, proti proudu říčky Černé (přítoku Malše), se na Hradišťském vrchu, nedaleko Kaplice, dochovaly pozůstatky valů, rovněž zatím časově neurčeného sídliště.

Spíše refugium než opidum

Hradišťský vrch s nadmořskou výškou 779m n m je výraznou osamocenou dominantou Soběnovské vrchoviny. V současné době je díky nové rozhledně otevřený výhled do celého okolí. Vrch je z východní a severní strany obtékám říčkou Černou. Na vrcholu kopce se nachází zbytky nedatovaného hradiště elipsovitého tvaru cca 100x200metrů. Předpokládá se, že hradiště pochází z mladší doby bronzové a později se na stejném místě nacházela i slovanská pevnost (strážní stanoviště) kmene Doudlebů. Odborníci se přiklání k názoru, že šlo spíše o refugium, které sloužilo v případě nebezpečí jako úkryt a obranné místo. Kouzlo místa je ale silné a obrovské balvany v okolí tuto sílu ještě umocňují.

Rozhledna na Hradišťském vrchu

Téměr 30 metrů vysoká vyhlídka byla vystavěna na vrchu na místě kde se původně nacházelo pravěké opevněné hradiště. Rozhledna má dřevěnoocelovou konstrukci. Jejím autorem je brněnský architekt Pavel Jura. Hradišťský vrch má nadmořskou výšku 774 m. Z vyhlídky budou za dobrého počasí dobře viditelné Alpy, směrem k Lipnu Plechý, Vítkův kámen, Kleť a směrem do vnitrozemí Budějovická kotlina, Novohradské hory a Soběnovská vrchovina.

Autor návrhu rozhledny vycházel z krajiny regionu, keltské symboliky i místní historie. „Řada keltských symbolů vznikla rotací. Vycházel jsem také z působení rodu Rožmberků, který místní kraj zásadně proměnil. Ve znaku měl pětilistou růži, která geometricky představuje pentagram. Tento starý symbol je základem rozhledny. Obvodový plášť tvoří pentagramy z modřínových trámů.“ (architekt Pavel Jura)

Osídlení z doby bronzové na Kamenné věži u Velešína

Až do poloviny 90. let 20. století byla Kamenná věž známá jen jako místo zbytků vrcholně středověkého hrádku z 13. století, který se nacházel na výrazné protáhlé ostrožně nad soutokem Malše a Velešínského potoka. Jeho existenci i chronologické zařazení potvrdil archeologický výzkum Antonína Hejny v roce 1976. Do 13. století můžeme s největší pravděpodobností klást i čtyři příčné valy lemované příkopy, které jsou v terénu dodnes patrné. První doklady pravěkého osídlení na Kamenné věži přinesl až povrchový průzkum Jiřího Valenty z Velešína, uskutečněný v letech 1995-1996. V souvislosti s poklesem hladiny římovské přehrady se mu tehdy podařilo sesbírat větší počet zlomků keramických nádob, z nichž většina náleží do mladší fáze starší doby bronzové, tj. do období přibližně mezi léty 1700 - 1600 př. n. l. Nálezy se nacházely na prudkých svazích ostrožny, kam se však dostaly nepochybně až druhotně, buďto vlivem přírodních procesů (eroze) anebo snad v důsledku stavebních aktivit při budování středověkého hrádku. O intenzivním osídlení Kamenné věže v uvedené pravěké epoše však nelze pochybovat, jak ostatně dokládají i početné další keramické nálezy, sesbírané v pozdějších letech především rovněž Jiřím Valentou. Jedná se o zlomky amfor, hrnců, zásobnic, mís a džbánů, opatřené uchy a zdobené typickými plastickými lištami, výčnělky nebo rytými liniemi. Důležitým nálezem je pak zlomek týlu bronzové sekerky s postranními lištami nalezeného na temeni ostrožny. Některé nálezy jsou v současné době vystaveny v městském muzeu ve Velešíně.

 Významný opěrný a strážní bod

Jedno z nejstarších jihočeských slovanských hradišť se nachází blízko obce Branišovice a jeho pozůstatky naleznete na pravém břehu řeky Malše přímo proti známému poutnímu místu Římov. Vlastní ostrožina  s hradištěm se vypíná vysoko nad údolím řeky Malše. Plocha hradiště je ohraničena strmými svahy jak k řece Malši tak do úzkého kaňonu Branišovického potoka. Ostrožina zvolna klesá směrem k západu, kde bývala hradištní Akropole a nejvýše položeným místem je první předhradí, nejblíže k obci Branišovice. Od východu jsou zde dodnes znatelné zbytky tří valů oddělujících první předhradí, druhé předhradí a Akropoli.

Strategická poloha raně středověkého hradiště v Branišovicích sama o sobě ukazuje, že zdejší hradiště bylo významným opěrným a strážním bodem slovanského obyvatelstva v našem poměrně řídce a málo osídleném kraji v době svého vzniku (v 8. nebo nejpozději v 9. století). 

Přemyslovské správní sídlo Doudleby

První písemná zmínka o existenci Doudleb se váže k roku 981 a pochází od nejstaršího českého kronikáře Kosmy, který ovšem svou kroniku sepsal na začátku 12. století. Kosmas se zmiňuje o smrti mocného knížete Slavníka (otce sv. Vojtěcha) a za meze na jižní straně jeho panství pokládá Chýnov, Doudleby a Netolice. Kronikář všechna tři uvedená místa nazývá latinským výrazem „města“, což v tehdejším významu znamenalo opevněná místa, protože města na našem území tehdy ještě neexistovala. Většina současných historiků se přiklání k názoru, že slavníkovské území nebylo tak rozsáhlé, jak popisuje Kosmas, ale že hradiště, které v Doudlebech v 10. století stálo, patřilo od počátku českým knížatům z rodu Přemyslovců a sídlili zde přemyslovští správci. To však nic nemění na významu Doudleb jako starobylého správního střediska jihu Čech.
Podle archeologických výzkumů bylo hradiště dřevěná stavba, rozměrů asi 60 x 200 metrů. Rozkládalo se na lichoběžníkovitém vršku, na území dnešního kostela, fary, části hřbitova a farního pozemku. Z východní strany chránily hradiště dva pásy příčných hradeb. Za vnějším východním valem, jehož pozůstatky jsou stále patrné, následovalo lichoběžníkovité předhradí. Ze strany západní chránily hrad tři valy a prostor mezi nimi bývá označován jako podhradí. Z jihu a severu obtékala hradiště řeka Malše a přístup k hradu bránily strmé stráně. Přes řeku Malši byly také dva brody. Jeden v místě dnešního mostu, druhý v protějším záhybu řeky.
Doudleby byly od 10. století střediskem kraje, tedy i sídlem tehdejšího státního úředníka. Se založením blízkého města Českých Budějovic upadla rychle sláva Doudleb tak, že ani ne třicet let po vydání této listiny se již nacházely v soukromém držení. Ujal se jich po jižních Čechách rod mohutně rozvětvený – rod Doudlebských z Doudleb, původně z Cipína.

Objekt je významným urbanistickým prvkem, který významně utváří charakter zástavby v dolní části náměstí a zásadně formuje nástup ke kostelu sv. Václava, se kterým vytváří působivou architektonickou kompozici. Svou polohou a zachováním patří objekt čp. 20 k prvotřídním architektonickým středověkým památkám v rámci města Velešín. Vybavení a kvalita velešínského domu je srovnatelná s pozdně gotickou farou v Rožmberku nad Vltavou a nepochybně převyšuje význam  pozdně gotické fary v Černici u Zlaté Koruny  a v Doudlebech.

Další informace o historii domu najdete zde

V současné době je dům v majetku města Velešín a pečlivě se o něj stará Společnost přátel města Velešína o. s. Za pomoci města, sponzorů, MAS Pomalší, Jihočeského kraje a hlavně členů SPMV byl objekt  pod dohledem PÚ částečně opraven a je používán k různým společenkým a výstavním účelům. Najde te zde stálou expozici pozůstalosti velešínských naivních malířů manželů Šítalových, dokonale zrekonstruovanou a plně funkční černou kuchyni, expozici ROŽMBERSKÁ LAZEBNA a nově vyrobenou dřevěnou pumpu na čerpání vody ze studně. Každoročně zde můžete najít několik již tradičních oblíbených  akcí jako je Rouhův betlém, Velikonoční výstava a trh, Setkání řemesel, Folkový festival "Indiánské léto", Svatováslavské posezení. Bližší informace o těchto akcích najdete na webu www.velesinpratele.cz

Rozsáhlá oblast jihočeského pohraničí spadá do oblasti bývalých Sudet. Toto území do značné míry stále nese známky pohnuté historie. Jednou znich je množství drobných sakrálních staveb, které jsou zanedbané, nebo některé až v havarijním stavu.

Poté, co v obcích víceméně proběhla rekonstrukce a dostavba základní technické infrastruktury, obrací se jejich pozornost stále více ke vzhledu obce samé i jejího okolí. Obnova je navíc v posledních letech podporována i programy Jihočeského kraje. Drobná sakrální architektura v krajině má svůj neopominutelný význam i pro oblast cestovního ruchu.

Hlavním cílem projektu spolupráce "Jihočeské kapličky" je rehabilitovat drobnou sakrální architekturu v jihočeském pohraničí a zachovat její autentičnost ve vazbě na cestovní ruch.

Další informace o projektu "Jihočeské kapličky" najdete zde.  

Jedná se o dvanáct kamenných zastavení z ruku 1872. Cesta byla odborně restaurována v roce 2010. "Mariánský kult" je známý spíše z oblastí Rakouska, tak jako v případě obce Soběnov lze však nalézt sakrální stavby a pašiové cesty zasvěcené Panně Marii i v českém pohraničí. Tyto stavby tak odkazují na společnou minulost a prolínání kultury, církevních a svěských vlivů na obyvatelstvo tehdejšího rakousko-uherského mocnářství.

25 zastavení

V druhé polovině 17. století v Římově vzniklo na popud jezuity Jana Gurra poutní místo s loretánskou kaplí a křížovou cestou. Kapličky jsou rozptýleny v okruhu 5 km. Jejich rozmístění v terénu odpovídá poloze tradiční křížové cesty v Jeruzalémě.

25 zastavení křížové cesty: Loučení, Poslední večeře, Stádní brána, Zastavení U pusté vsi, Zastavení U smutné duše, Zastavení na hoře Olivetské, Kaplička U Jidáše, Osmé zastavení křížové cesty, Zastavení U chromého žida, Zastavení U Cedronu, Zastavení Vodní brána, Kaplička jedenáctého zastavení, Kaplička U Anáše, Zastavení U Kaifáše, Kaplička Malý Pilát, Zastavení U Herodesa, Kaple Velký Pilát, Kaplička sedmnáctého zastavení, Devatenácté zastavení křížové cesty, Kaplička se sv. Veronikou, Popravní brána, Zastavení U Šimona, Kalvárie, Předposlední zastavení se sochou Piety, Boží hrob.

    Historickou památkou v obci Plav je kovová socha Sv.Jana Nepomuckého, která stojí na vysoké skále v Kobylinci nad řekou Malší. Sochu nechal vytvořit ředitel panství hraběte Buqoye Novohradského pan Krauskop v roce 1882 na památku odvrácené povodně. Socha byla v roce 2003 opravena za pomoci finančních prostředků z POV a v roce  2006 byla  prohlášena kulturní památkou.